TIBETSKÁ MÍSA 22001

Tibetská mísa je jedním z nejstarších a nejúčinnějších muzikoterapeutických nástrojů.

Její historie sahá až k nejrannějším šamanským tradicím v oblasti Himaláje, původní použití je však obestřeno tajemstvím.

Původní mísy jsou slitinou sedmi kovů - zlata, stříbra, mědi, cínu, rtuti, olova a železa, každý kov představuje jednu planetu (zlato-Slunce, stříbro-Měsíc, měď-Venuše, cín- Jupiter, rtuť-Merkur, olovo-Saturn, železo-Mars) jejich poměr se však může lišit.

Výroba mísy je poměrně náročný proces, tekutý kov se rozlije na plochý kámen a nechá se zchladnout, po té se vezme palice a tluče se tak dlouho, až  se vytvoří tvar misky. Kov je přitom vystaven velikému tlaku, aniž se objeví jakákoliv prasklinka.

Tloušťka a barva zpracovávaného materiálu je u každé misky jiná, zvuk je pak takový jaký má miska tvar, a jak je tlustá či tenká její stěna a rovněž i okraj.

Zvuk Tibetské mísy je složen ze základního a celé řady alikvótních tónů, od nízkých, až po nejvyšší frekvence. Zvuk je naprosto přirozený a přírodní, odtud také pochází jeho silné léčebné účinky, dokáže harmonizovat naše tělo až na buněčné úrovni.

Mnozí lidé mají při poslechu tibetských mís pocit, že se zvuk dotýká samého dna jejich duše.

Mísu můžeme použít ke zklidnění, harmonizaci, posílení, zvýšení koncentrace u meditací a modliteb, pro urychlení rekonvalescence, a prakticky při každé nemoci fyzického těla.

Na mísu hrajeme dřevěnou nebo filcovou paličkou, buď prostým úderem na horní okraj, nebo krouživým pohybem okolo vnějšího kraje mísy. Na výsledný tón a jeho výšku má vliv síla přítlaku a rychlost, kterou pohybujeme tlukadlem.